Anglický buldok

Anglický bulldog 
Buldok

Historie tohoto anglického národního plemene je dlouhá a vlastní původ shodný s mastify. Všichni staří autoři jsou jednotní v tom, že buldok je zmenšená forma mastifa, jehož historie platí tedy analogicky i pro buldoky, až do zřetelného oddělení obou plemen.
První zmínku o buldocích můžeme najít v Anglii již v ranném středověku, kde hráli svou významnou úlohu v pochybné lidové zábavě zvanou - bull – baiting -  zápasy psů s býky. Zápasům s býky předcházelo zápasení psů s medvědy, vlky, později i s dováženými lvi. K bojům s těmito zvířaty byla dávána přednost zvířatům konstitučně větším a silnějším - typu mastifa, pro boj s býky byl vhodnější menší a hbitější pes - typu buldoka, který měl býka pouze štvát, uchopit a pevně držet za mulec. 
Roku 1835 byly zápasy se zvířaty v Anglii zákonem zakázány a tak se chov buldoků pomalu vytrácel a snad by i pes s pověstí rváče zmizel docela, nebýt pánů Bena Whiteho – obchodníka s dobytkem a Billa Georgeho, kteří se stali průkopníky novodobého chovu buldoků a zasadili se významně na jeho záchraně a obnově jeho ztracené popularity. Tentokrát však jako psa společenského. 
Tolik velmi krátce k historii.
 A jaký je buldok dnes? K popisu použiji slov z knihy Václava Fuchse z roku 1903, neboť není lepšího a výstižnějšího popisu. Kniha stará více jak 100 let skýtá mnoho rozborů a popisů různých plemen. Bulldog, co do věcného popisu povahy a exteriéru, nezaznamenal od těch dob výrazných změn. Změny nastaly především v pohledu chovatelů na dnešní psy, na jednotlivé plemenné znaky a ve výkladu standardu obecně. V oblibě jsou o mnoho více psi " předimenzovaní," než bývali před 100 lety, s plemennými znaky mnohdy tak výraznými a silně vyjádřenými, že je to dnes, bohužel, na úkor jejich zdraví.

                      
                   Angličtí buldoci z roku 1900 a anglický buldok v roce 2000. Přestože je dnešní buldok velmi krásný, je zcela patrné, kam se chov např. v utváření hlavy, délce nosu..atd. ubírá. Standard plemene povoluje všechny barvy srsti kromě šedé, černé a černé s pálením

  (Václav Fuchs, 1903) 
 Nyní, bohudík, již slouží bulldogové k účelům zcela mírumilovným a jsou tak dalece zušlechtěni, že vzdor hroznému a strach budícímu vzezření, není nad bulldogy v pravdě psa dobráčtějšího, na jehož tvrdé lebce a zavalitém hřbetu možno, jak se říká i „dříví štípati!“  A co do věrnosti, již chová bulldog k svému pánu, stačí si jen vzpomenout dojemné oddanosti bulldoga „ Džoka“ našeho Karla Havlíčka Borovského, za kterého věrný „ Džok“ obětoval ve chvílích nebezpečí život svůj.
  Pravý bulldog je silný, srdnatý pes, znamenitý hlídač, který přes své odhodlané vzezření je zcela dobrácké a roztomilé povahy.
Moderní bulldog je jakožto zvíře podivného groteskního půvabu vskutku nejapartnějším druhem psím. Všecko na něm je originelní, zvláštní, neobyčejné!
 Plemenné znaky vykazují všeobecné vzezření bulldoga čistokrevného, pravého anglického, jako zjev hladkosrstého, zavalitého psa, poněkud nízké, ale široké, mocné, sražené postavy. Hlava je v poměru k velikosti psa nápadně těžká a objemná, obličej ale neobyčejně krátký. Tlama velmi široká, tupá a vzhůru čnějící. Svrchní rty široké a tlusté, tak hluboko svislé, že hledíme – li ze strany, dolní čelist úplně zakrývají. Když pak hledíme z předu, jsou jimi zuby zcela zakryty, takže  má – li pravý čistokrevný bulldog anglický tlamu zavřenou, nesmějí mu být zuby vůbec viděti.
Údy svalovité, silné, široce rozložené, běhy přední kratší, než zadní a celkový ráz bulldoga budí dojem odhodlanosti, sily a pohyblivosti.
Co se nás týče,  můžeme chov čistokrevných anglických bulldogů s dobrým svědomím doporučiti, neboť nelze nalézt nad ně věrnější přátele a strážce dítek, kteří by si tak trpělivě všecky rozmary dětí dali líbiti.