Výstava ČSV Chalette sur Loing - Francie
Chalette sur Loing (Loiret) - Francie 1. – 4. srpna 2008
Letošní začátek srpna jsem netrávila jako tradičně v Jetřichovicích na výcvikovém táboře, ale ve Francii asi 120 km od Paříže. Byla jsem pozvána na akci pořádanou francouzským CBI a NCF, který zastřešuje i naše plemeno československý vlčák. Odlétala jsem v pátek brzo ráno a ještě téhož dne jsem se zúčastnila semináře francouzských rozhodčí a posléze i měla svou přednášku na téma výklad standardu a posuzování československých vlčáků. Držela jsem se toho, co mne kdysi učil pan Hartl.
V sobotu proběhla první oficiální bonitace československých vlčáků. Od rána jsem posuzovala, měřila a odebírali jsme vzorky DNA (chlupy a stěry slin) pro ČZU v Praze. Počasí nám moc nepřálo. Psi však byli, až na výjimky, velmi dobře na měření připraveni a celou proceduru zvládli bez problému. I testem povahy drtivá většina zvířat prošla s úspěchem, ke spokojenosti majitelů a pořadatelů.
Strach z bonitace byl velký, především se horečně řešila zkouška povahy. Ve Francii, tak jako téměř v celé západní Evropě jsou podobné “zkoušky“ velmi omezené, neboť se psi nesmí učit útoku na člověka! Kdyby se cokoliv stalo, byla to první a poslední bonitace ve Francii.
Nikdo tedy své psy na zkoušku povahy předem nepřipravoval a psi šli naostro.
V neděli nadešel den „ D „ – speciální výstava - kdy se ve výstavním kruhu postupně předvedlo rekordních 64 jedinců – přihlášeno 72.
Prezentovány byly převážně francouzské odchovy, malé procento pak zvířat dovezených z Maďarska, Česka, Slovenska, Itálie a Polska. Tři italská zvířata byla předvedena asi jedinými zahraničními - italskými účastníky. Faktem je, že si s tím nejsem úplně jistá, neb katalog nemám dosud dokonale prostudovaný.
Jméno vítěze výstavy, tak jako všechna jména předvedených psů, postupem doby zjišťuji a snažím si vzpomenou na jejich přednosti a nedostatky. Zvířata chovatelů, která jsem neznala, až na výjimky, se mi posuzovala výborně.
Vítěznou mladou fenu si však pamatuji dobře, zadala jsem jí i titul BOB. Fenka mne velmi zaujala svým nevšedním a výrazným typem, dobrou sílou kostry, silnou spodní čelistí a krátkým uchem. V kostře, postoji a pohybu byla bez nedostatků a i v povaze, to co člověk stačí během pár minut posoudit, se projevovala sebejistě a mile. Jen snad malá výtka majiteli k prezentaci této feny, ale to jistě pár absolvovaných výstav spraví :0)
Posuzovat jsem musela rychle a na dlouhé psaní posudků nebyl čas. Snažila jsem se všem alespoň dostatečně ústně zdůvodnit proč zadávám takové hodnocení. Vedoucím kruhu ale i zapisovatelem se stal Milan Koleny, člověk nesmírně ochotný, který mi s jeho milou ženou Marikou dělali společnost, pomáhali celé tři dny a tlumočili do francouzštiny vše důležité. Patří jim můj velký dík.
(Francouzské, téměř čtyřhodinové večeře v jejich společnosti se staly pro mne nezapomenutelné. Jídlo mají Francouzi výborné a vydrží u něj sedět a povídat si opravdu dlouho. Je pro mne záhadou, jak je možné, že jsou Francouzi v drtivé většině štíhlý národ. 0:)
Úroveň francouzských odchovů - předvedených jedinců toho dne - byla pro mne srovnatelná s úrovní zvířat chovaných například u nás. Se vším všudy. Není na tom samozřejmě nic divného, neb všichni českoslovenští vlčáci jsou vzájemně příbuzní a své kořeny mají buď v Čechách a nebo na Slovensku.
Stejné neduhy např. se sílou kostry a kohoutkovou výškou, některá, někdy i velmi pěkná zvířata byla doslova na hranici a nebo i výrazně pod hranicí standardní výšky. Poměrně často byl vidět špatný tvar a uložení oka, kratší předloktí, problémy s povahou. Kvalita srsti se v plném létě posuzovala těžko. Jen snad Italové měli své psy zase v srsti:0)
Ale i francouzští chovatelé, jako všude ve světě, hledají cesty jak úroveň svých odchovů zvyšovat tak, aby jejich zvířata obstála v každé konkurenci. Množství odchovaných štěňat roste, přesná čísla nemám, ale myslím, že za Čechy Francouzi určitě nezaostávají. Velké množství zvířat, která jsem viděla a mohla posoudit, bude jistě dobrým základem k úspěšnému chovu. Způsob chovu a sestavování párů je však výhradně v rukou francouzských chovatelů a tak jen závěrem: „ Ať se československým vlčákům ve Francii daří !“
Foto bonitace:
Foto výstava:
